Červenec 2009

Moje milá, dobrá přítelkyně!

15. července 2009 v 16:15 | Aneta |  Knihy
Autor: Brigitte Hamannová
Nakladatelství: Brána
Počet stránek: 224 stran
Datum prvního vydání: 2002


Anotace:
Milostný vztah císaře Františka Josefa I. a herečky Kateřiny Schrattové Třicet let udržoval František Josef I. poměr s herečkou Burgtheatru Kateřinou Schrattovou, třicet let jí pravidelně psal velmi osobní dopisy. Důvěrnosti v nich obsažené jsou dnes cenným zdrojem informací o jejich přátelství, o císaři a jeho politice. Známá historička napsala na základě dopisů příběh dlouho utajovaného císařova mimomanželského vztahu, v němž vylíčila nejen pikantnosti jeho intimního života, ale i důležité události v císařově rodině a v podunajské monarchii.

Ukázka z knihy:
Když přítelkyně ve středu 31. ledna 1889 v 11 hodin přišla, jak bylo domluveno, do bytu Idy Ferenczyové v Hofburgu, právě byla doručena zpráva o smrti korunního prince Rudolfa. První byla informovaná císařovna a vzala na sebe úkol předat manželovi zprávu mezi čtyřma očima. Ida Ferenczyová ho pozorovala: "Vešel pružně, z pokoje vyšel zlomený, se skloněnou hlavou."
Alžběta šla s Idou do jejího bytu, kde čekala nic netušící přítelkyně. Marie Valerie si zapsala: "Mamá to uvítala. Mamá ji osobně zavedla k tatínkovi" - a nechala na Schrattové, aby při císaři stála v prvním návalu bolesti.
O dva dny později herečka opět navštívila Hofburg. Pokoušela se císaře utěšit tím, že mu připomínala lásku jeho rodiny: má "kolem sebe tři anděly, kteří ho ochraňují, milují a utěšují". Arcivévodkyně Marie Valerie 1. února 1889 hrdě zapsala do svého deníku: "Myslela tím mamá, Giselu a mě." František Josef Schrattové odpověděl: ",Ano, máte pravdu,´řekl papá a vzal mamá za ruku, ,jsou to opravdu tři andělé.´"
Přátelství mezi císařským párem a Kateřinou Schrattovou se v těchto těžkých dnech výrazně prohloubilo. Schrattová udržovala prostřednictvím Idy Ferenzyové, císařovniny důvěrnice, stálý kontakt s Hofburgem, a velmi taktně stále prosila o informace, tak i 4. února, kdy Idě psala: "Jsem zoufalá - prosím o nějaké slůvko... Je mi to o to trapnější, že se skuteně obávám, že mezi tím množstvím zvěstí se mluví i o věcech, o nichž jsem se domnívala, že jsou neznámé... byl u mě pan Baltazzi - byla to hrozná hodina."
Už v prvních dnech po sebevraždě korunního prince, rozhodně ještě před jeho pohřbem, tedy pronikla na veřejnost (přísně utajovaná) zpráva o druhé mrtvole, totiž mrtvé sedmnáctileté Mary Vetserové, neteři Baltazziho. Kateřina Schrattová, která se léta s rodinou Baltazziů přátelila, měla v této situaci důležitou úlohu zprostředkovatelky zpráv mezi císařokou rodinou Baltazzi-Vetsera. Získala si neocenitelné, diskrétní zásluhy, byla plně zasvěcená do strašlivých podrobností mayerlingské tragédie - na rozdíl od Anny Nahowské, která si v deníku stěžovala: "Jak ráda bych Mu řekla třeba jen jedno jediné slůvko útěchy! Řekla bych, jak s Ním cítím! Je to nemožné. Jak jsme si blízcí, tak jsme celé světy od sebe vzdáleni."

Vlastní názor:
Knha se mi docela líbila i když na můj vkus v ní někdy bylo dost informací týkající se politiky a ta mě zase tolik nebere. Texty a dopisy týkajícího se osobního života císaře a jeho rodiny byly ale velmi zajímavé. Přece jenom je to zase poněkud odlišný pohled. Doporučuju knihu přečíst.


Životopis

15. července 2009 v 15:39 | Aneta |  Arcivévodkyně Marie Valerie

Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská

Marie Valerie Matylda Amálie Habsbursko-Lotrinská (22. dubna 1868, Ofen Uhry- 6. září 1924, Wallsee, Dolní Rakousy), (německy: Marie Valerie Mathilde Amalie von Österreich), byla rakouskou arcivévodkyní, příslušnicí Habsbursko-Lotrinské dynastie.

Život

Narodila se z manželství rakouského císaře Františka Josefa I. a jeho manželky, bavorské princezny Alžběty, jako čtvrté a poslední dítě. Už od začátku císařovna chtěla, aby se její čtvrtý potomek narodil v Uhrách, což mělo být jakési gesto císařovniny lásky tomuto národu, který po celý život preferovala. V případě, že by se narodil chlapec, měl dostat jméno podle prvního maďarského krále a maďarského národního patrona - Štěpán. Vybrané jméno v případě dcery, tedy Marie Valerie, se rovněž v rejsříku Habsburských jmen nevyskytovalo a Alžběta si byla dobře vědoma toho, že takto se kdysi nazývali její oblíbené Uhry. Tím taky naznačila směr výchovy své nemilejší dcery.
Právě nejmladší dceru měla údajně císařovna nejraději, protože ji jako jedinou vychovávala bez vlivu císařovy matky Žofie, která převzala výchovu Žofie (1855 - 1857), Gisely (1856 - 1932) i Rudolfa (1858 - 1889) s tím, že je Alžběta na výchovu dětí příliš "mladá". Matka doháněla to, co zanedbala u svých třech předchozích potomků a Marii Valerii zahrnovala láskou.

Rodina

31. července 1890 se provdala za Františeka Salvátora Rakousko-Toskánskánského, s nímž měla 10 dětí.
  • Alžběta Františka (Elisabeth) (1892-1930)
  • František Karel (1893-1918)
  • Hubert Salvátor (1894-1971)
  • Hedwig (1896-1970)
  • Theodor Salvátor (1899-1978)
  • Gertrud (1900-1962)
  • Marie (1901-1936)
  • Clement Salvátor (1904-1974)
  • Matylda (1906-1991)
  • Anežka (1911-1911)

Dcera "Erzsi" - životopis

15. července 2009 v 15:01 | Aneta |  Rudolfova rodina

Alžběta Marie Rakouská

Alžběta Marie Henrieta Stefanie Gizela Rakouská (orig. Elisabeth Marie Henriette Stephanie Gisela von Österreich), * 2. září 1883, Laxenburg (Dolní Rakousy), † 16. března 19633 Vídeň, byla jedinou dcerou korunního prince Rudolfa a po vzniku republiky byla známa jako "rudá arcivévodkyně".

Život

Alžběta Marie byla jediným dítětem rakousko-uherského korunního prince Rudolfa a jeho ženy Stefanie. V rodině jí říkali "Erzsi", což je maďarská zdrobnělina pro Alžbětu (maď. Erzsebet). Erzsi bylo teprve pět, když její otec spáchal sebevraždu společně se svou milenkou Marií Vetserovou dne 30. ledna 1889 v Mayerlingu. Po této ráně osudu se jí ujal sám dědeček, císař František Josef.
V roce 1900 se její matka podruhé vdala za maďarského hraběte (později knížete) Eleméra Lónyaye z Nagy-Lónya a Vasaros-Nameny a vzdala se tím členství v rakouské panovnické dynastii. S Erzsi pak neměla téměř žádný kontakt. Jejich vztah byl navíc zatížen dceřiným obviněním matky ze spoluviny na tragedii z Mayerlingu. Svého otce Rudolfa a jeho milou Mary Vetserovou oplakávala Erszi při každém výročí úmrtí.
Alžběta Marie se v roce 1902 provdala za knížete Otu z Windisch-Grätze (1873-1952). Z tohoto svazku vzešly čtyři děti, manželství však ztroskotalo po nešťastném průběhu roku 1924.
Alžběta Marie Windisch-Graetzová (veškeré šlechtické tituly byly roku 1919 Republikou rakouskou zakázány) v roce 1921 poznala učitele a sociáldemokratického politika Leopolda Petzneka (1881-1956) a stala se jeho životní družkou. Vzít se mohli teprve 4. května 1948, kdy byl dokončen rozvod s Windisch-Graetzem. V té době byl Petznek předsedou Nejvyššího kontrolního úřadu.
V říjnu 1925 vstoupila Alžběta Marie do Soc. demokratické strany Rakouska a tím vešla do dějin jako tzv. "rudá arcivévodkyně". Od roku 1930 žila s Petznekem ve vile v Hütteldorfu (14. obvod Vídně, Linzer Straße 452). Tato takzvaná "Windisch-Graetz-Villa" byla od září 1945 do února 1955 vyvlastněna vrchním velitelem francouzského okupačního území Rakouska, generálem Émilem Béthouartem. Manželé Petzekovi se mohli nastěhovat zpět do svého domu teprve po uzavření státní smlouvy roku 1955, oba však již tehdy byli těžce nemocní. Alžběta Marie přežila svého muže
o sedm let a byla pochována na Hütteldorfském hřbitově ve Vídni. Byla po ní pojmenována ulice Elisabeth-Petznek-Gasse ve 14. vídeňském obvodu.

Potomci

Z prvního manželství Alžběty Maries vzešly čtyři děti:
  • František Josef Windisch-Graetz (1904-1981)
  • Arnošt Weriand Windisch-Graetz (1905-1952)
  • Rudolf Jan Windisch-Graetz (1907-1939)
  • Stefanie Eleonora Windisch-Graetz (1909-2005)

Sissi - císařovna rakouská z pohledu hvězd

15. července 2009 v 14:44 | Aneta |  Zajímavosti týkající se Alžběty
Už za života byla legendou. Byla mladá, krásná a po boku nechápajícího a okoralého manžela více než nešťastná. Prožila v životě skoro vše, co žena prožít může. Dívala se do hrobu vlastním dětem. Malovali ji nejslavnější malíři, stavěly se jí pomníky. Její literární pozůstalost byla vydána podle jejího přání až na samém konci XX. století, které nikdy nezahlédla ani koutkem oka. Snad všichni si ji představujeme tak, jak ji ztvárnila Romy Schneider ve známých filmech. Astrolog by se však měl zamyslet nad tím, jaká byla doopravdy, a neměl by se divit, když zjistí, že to nebylo zdaleka tak jednoduché.
Narodila se na Štědrý den roku 1837 v 22:43 (pokud není uvedeno jinak, je zdrojem DAV) v Mnichově jako dcera bavorského vévody Maxmiliána a jeho manželky Marie Ludoviky. Maxmilián byl na svou dobu velice výstřední a krajně svobodomyslný a k výchově svých dětí přistupoval velice nekonvenčně. Z princezny sice vyrůstala krasavice, ale zároveň velice citlivá a svobodomyslná mladá dáma. Zlom v jejím životě nastal v roce 1853, kdy se seznámila s nejžádanějším ženichem Evropy - s rakouským císařem Františkem Josefem I.
Abychom alespoň trochu porozuměli tomu, co se v oněch srpnových dnech v lázních Ischlu vlastně přihodilo, musíme zabrousit o generaci zpět do historie. Matka Františka Josefa se jmenovala Žofie a byla vlastní sestrou matky Alžběty Ludoviky. Narodila se 27. ledna 1805 v Mnichově (hodina nezjištěna) a v devatenácti letech byla z politických důvodů provdána za bratra panujícího císaře Františka Karla. Habsburské nástupnické právo totiž prosazovalo za všech okolností primogenituru (tedy následnické právo prvorozeného) a proto na trůně seděl Ferdinand Dobrotivý, o jehož myšlenkových schopnostech neměl iluze snad vůbec nikdo. Byl dokonce ženatý, ale s manželkou Marií Annou Karolinou ho pojil vztah zcela nevinný. Možnost potomstva byla vyloučena a Žofie věděla, že nástupnictví přejde na její syny (ani její manžel totiž žádnou zvláštní bystrostí ducha nevynikal).
Když Žofie přišla do Vídně, neměla zdánlivě vůbec žádnou šanci na to, aby se prosadila. Uměla však využít diplomatického talentu, který jí dávala recepce Venuše z Kozoroha na Saturna do Vah, sextilu Venuše/Pluto a Jupitera ve Střelci a stala se osobností, se kterou musel počítat i nejmocnější muž rakouského císařství, tedy kancléř Metternich. Když potom v roce 1848 císař Ferdinand odstoupil, zbavila se Metternicha a císařskou korunu vložila na hlavu svého syna. Nelze se proto divit, že byla pro mladého císaře tím nejdůležitějším člověkem, nejbližším rádcem a nejdůvěrnějším přítelem.
Sotva se mladý císař ohřál na trůnu, musel začít plnit nejdůležitější dynastickou povinnost - musel se starat o vhodnou nevěstu, s níž by zplodil potomstvo, které by neslo dále dědictví a slávu domu habsburského. Hledání sice probíhalo po celé Evropě, ale někde byla na překážku víra, jinde politika a proto se Žofie rozhodla, že se po nevěstě podívá na svém rodném dvoře v Mnichově. Z genetického hlediska nešlo sice o příliš šťastný tah (bylo to již jednadvacáté spojení obou rodů), ale v rodině její sestry vyrůstalo několik půvabných dcer a osud mladého císaře byl jasný.
Obě matky pečlivě zaranžovaly při příležitosti narozenin neformální setkání Františka Josefa s jeho nastávající, což měla být nestarší dcera Ludoviky Helena, v rodině řečená Nene. Maminka však vzala na výlet i svou mladší dceru Alžbětu, čímž do jisté míry změnila historii. Císař sice Nene uviděl, ale jeho srdce zaujala patnáctiletá princeznička, která v těchto sňatkových plánech vůbec nefigurovala (uvažovalo se o ní jako o nevěstě pro jeho mladšího bratra). František Josef, který si zakládal na svém smyslu pro povinnost, který si matky vážil a téměř ve všem ji poslouchal, se snad poprvé vzbouřil a prohlásil, že buď Sissi nebo žádná jiná.
Mnoho historiků, psychologů a moudrých lidí se zajímalo, co se vlastně ve dnech 16. - 18. srpna 1853 s tímto naprosto neromantickým člověkem stalo. Při pohledu do horoskopu je to však celkem jasné. František Josef se narodil 18. 8. 1830 v 08:23 hod. ve Vídni. Tentýž den probíhalo v 13:13 hod. zatmění Slunce na 25. stupni Lva. V horoskopu upoutá na první pohled trojkonjunkce Slunce/Luna/Saturn a stacionární Mars na descendentu. O lidech, kteří se narodili v době zatmění, praví stará astrologie, že mají zesílenou osudovou složku života. O Františkovi Josefovi to platilo opravdu vrchovatě. V srpnových dnech roku 1853 mu jde Venuše trigonem na radixového Neptuna, Saturn sextilem na Jupitera a trigonem na ascendent, Pluto sextilem na MC a Neptun po karmických uzlech. Sissi však nemá zdaleka tak šťastné konstelace. Jí jde Černá luna po Neptunu, Neptun po descendentu (a po descendentu se točí po celou dobu zasnoubení a je tam i při svatbě) a Jupiter spolu s karmickými uzly přechází po IC. Když si ještě uvědomíme, že mají oba v horoskopu konjunkci Luna/Saturn (která je u FJ posílena navíc Sluncem a zatměním) zvedal by astrolog výstražně prst. Obě tyto konjunkce jsou k sobě navíc v kvadratuře.
Co tyto dva lidi k sobě tedy přitáhlo? Venuše FJ je v opozici na Marse Sissi, což mluví o náhlém a výbušném zalíbení, které má však s láskou jenom velice málo společného. Další aspekty už tak optimistické nejsou. Venuše Sissi je v opozici na Slunce a Lunu FJ, její Saturn tvoří na světla kvadraturu, a její Venuše opozici na jeho Saturn. Celou situaci se snaží zachránit trigon Venuše FJ na Lunu a Saturn Sissi. Lidé, kteří byli Františku Josefovi blízko, potvrzují, že ji neustále a přes všechno miloval. O to, co cítí Sissi, se nikdo příliš nezajímal. Rakouskému císaři se přece košem nedává…
Slavné zasnoubení proběhlo 24. srpna roku 1853 a František Josef začal jezdit za nevěstou. To, že byl opravdu zamilovaný, dokazuje dárek, který od něj Sissi dostala na vánoce roku 1853 ke svým šestnáctým narozeninám. Byla to kytice čerstvých růží, která prý budila větší nadšení a pozornost než přiložené drahé šperky. Zasnoubení však rychle uběhlo a dne 20. dubna 1854 vyráží princezna do Vídně, kde má proběhnout sňatek. Astrolog by měl opět důvod povytáhnout obočí, protože v tomto dni jí jde tranzitní Mars na Lunu kvadraturou, Saturn opozicí a pouze Jupiter sextilem. Venuše spolu s Neptunem přecházejí přes descendent a tranzitní Luna jde po Neptunu.
Při svatbě, která se konala v chrámu sv. Augustina 24. dubna 1854 navečer, jí šel navíc Mars přes Černou lunu. František Josef mohl být spokojenější. Jemu šla v okamžiku svatby Luna přes descendent a přes stacionárního Marse, Merkur po Plutu, Saturn tvořil sextil na Mars a trigon na ascendent a Pluto sextil na MC. Dalo by se říci, že dostal svou princeznu a byl spokojený. Tyto dva tak odlišné lidi však nečekalo žádné jednoduché štěstí. Žofie nedovedla pochopit, že se Sissi odmítá přizpůsobit etiketě a nárokům, které kladla na osobu císařovny a že se snaží co nejvíce utíkat z dusivého prostředí dvora. Sissi měla dojem, že je osobou podřízenou, která nesmí o ničem rozhodovat. Ubohý Lev císař se zmítal mezi dvěma ženami, které nade vše miloval a které neuměl nijak smířit. Staré přísloví praví, že kdo se rychle ožení, má dost času, aby toho litoval. Nevíme, zda ho František Josef znal. V jeho případě však platilo stoprocentně.


1. tapeta

3. července 2009 v 10:14 | Aneta |  Tapety
Takže první tapeta, podotýkám, že nádherná. Nevytvořila jsem ji já, ale Alena, která na fóru na Lidé vystupuje pod přezdívkou Diamanta.Bralova. Mimochodem tvoří i jiné velmi krásné věci a také moc hezky coloruje obrázky a fotky.
Vlastní velmi pěkný blog: http://otma.blog.cz/ zaměřený na sestry Romanovovy. Doporučuju se podívat, je totiž velmi zajímavý. Mimo něj má i web, na kterém se věnuje stejné tématice, tedy sestrám Romanovovým: http://www.freewebs.com/romanovsisters/. I na ten se podívejte. Je sice v angličtině, ale mysím, že to ničemu přiliš nevadí.
No, a teď už tapeta:


Úvod do rubriky

3. července 2009 v 9:44 | Aneta |  Tapety
Do téhle rubriky se budu snažit přidávat různé tapety na plochu apod. Budou to převážně takové, které někdě najdu nebo vyprosím a možná časem vyrobím i nějaké sama.
Docela by mě potěšilo, kdybyste do téhle rubriky přispívali i vy sami. Pokud byste tedy nějakou tapetu vytvořili, můžete mi ji poslat a já ji uveřejním. Ale nikoho samozřejmě nenutím, záleží jen a jen na vás.

Duševní profil císařovny Sisi

3. července 2009 v 9:26 | Aneta |  Zajímavosti týkající se Alžběty
Tak tento článek jsem opět nepsala já (to bych jaksi nesvedla), ale Fixta a já jí děkuju, že ho můžu uveřejnit na svém blogu. Mně se tento článek velmi líbí a vcelku s ním souhlasím.


Podívame -li se na jen tak letmo na portréty císařovny Alžběty, asi jen málokoho napadne, co se skrývá za tím pěkným exterierem.
Většina z nás má o této ženě představu jako o milé a tchýní sužované osobě. Avšak pravda je někde jinde. Máme - li se zabývat podrobně psychologickým profilem Sisi, jeden článek o 2000 slovech by asi nestačil, podobných článků by muselo být poněkud více. Jelikož osobnost Alžbětinu, stejně jako osobnost, kteréhokoli člověka utváří mnoho aspektů, především rodina.
Alžběta Habsburská - Wittelsbachová se narodila jako čtvrtá v rodině vévody Maxmiliana Josefa z vedlejší větvě rodu a Ludoviky Vilemíny pocházející z panovnické větve rodu Wittelsbachů. Byla tedy něčí čemu se v součastné době říká "sendvičové dítě". Tyto děti často trpí nedostatkem náklonosti, což byl i případ Sisi.
Takové děti si pak často, mají - li k tomu sklony a to zřejmě Alžběta měla, pozornost na sebe více méně vynucují, což je jev se kterým se u Alžběty setkáváme i v pozdějším věku.
Císařovnino dětství, jak už jsem předeslala, neprobíhalo v právě harmonickém rodinném kruhu otec, kterého Sisi zbožňovala, byl neustále na cestách, což byla záliba kterou si císařovana také přivlastnila. Ano přivlastnila nikoli zdědila, byloby velmi pošetilé se domníva,t že některé pro ni tak charakteristické rysy podědila po svém otci, právě tyto rysy ze vzdoru od svého otce převzala.
Budeme - li Alžbětu hodnotit globálně, musíme si říc,í že vše čehož se v životě dopouštěla bylo právě ze vzdoru proti komukoli (nemusela to být zákonitě arcovévodkyně Sofie), kdo jen projevil málo pochopení pro její pohnutky, úmysly, činy. Celé toto výše uvedené tedy vypovídá o jisté Sisině dětinskosti a nevyspělosti, se kterou zápasila až do konce života. V knize "MÝTY A PRAVDY" je povětšinou podán sexuální podtext, což mi připadá příliš Freudovské, i když víme, že Alžběta byla hodně fixovaná na své tělo nemyslím si, že bysme měli její chování s touto stránkou nějak zvlášť přidružovat.
Jak jsme již uvedli byla Sisi vlastně velkým dítětem, které nikdy nedospělo v opravdovou ženu. Tento fakt je patrný v dopisech, které sice psala nerada a více méně z povinnosti a předevší, z jejich básní. Odborníci na literaturu totiž jsou za jedno, že u Sisi od jejích asi 15 let nedošlo k vážnějšímu vývoji , což je jistý důkaz toho jak daleko byla se svým vývojem duševním .
Pro mnohé z vás je Sisi určitým ideálem, pro někoho spíš zajímavou ženou u které má stále co objevovat. Ano tento mýtus už platil za jejího života.
Podíváme-li se na vztah Alžběta vs Žofie musíme si přiznat, že nebyl zpočátku tak jednostraně příšerný jak se nám starší historici snaží říct, naopak. Sofie přijala zprávu o výběru císaře celkem klidně a s respektem, neboť její syn udělal výběr přesně tak, jak bylo dobovým zvykem, který říka,l že ženich ze vznešené rodiny má mít pokud je to možné, možnost výběru z více dcer vybrané rodiny. Z toho tedy vyplývá, že i Alžběta byla vyvolena jako jeho nevěsta. Také fakt, že by byla Sisi k sňatku nějak přinucena okolnostma není správný. Alžběta nabídku přijala, přestože měla možnost Františka Josefa odmítnout a přenechat jej své starší sestře, tady se projevila Sisina ješitnost, mít nad svou starší sestrou navrh. I to je známka jistého egoismu, který se později u ní vyvynul v egocentrismus. Sofie se tedy snažila pro svou novou snachu najít porozumění a zabavit jí jak jen bylo možné, není tedy pravda že by se k ní chovala nějak zvlášt´ chladně a odmítavě i Sisi se v prvních letech manželství snažila výjít své nové matce vstříc. Jejich spor zřejmě vzešel z faktu, že Sisi nenašla dostatek porozmnění pro disciplínu a dvorskou etiketu, na kterou v Bavorsku nebyla zvyklá. Tady asi vzniká její vzdor, který byl spojen s různými projevy provokace, kterými si léčila i své komlexy. Alžběta pocházela z vedlejší větve rodu Wittelsbachů čímž byla níž postavena než Sofie pocházející z panovnické větve rodu. Z tohoto důvodu nebyla ani moc dobrá pro dvorskou společnost, která se k ní sice chovala zdvořile, ale přesto z ní senzitivní císařovna cítila jakési opovržení. Proto se rozhodla tuto společnost trestat, čemuž odpovídá konání dítěte, a tím svůj komplex outsidridra kompenzovat. Tím jsou také myšleny její věčné diety. Alžběta tak aby "vytrestala" rodinu do které se přivdala, se odmítala účastnit společného stolování a když už se účastnila nejedla. Také její nepřítomnost na různých rodinných či společenských akcích bylo jakési trestání.
Pro Sisi role matky, nebyla před narozením Marie Valerie něco přijatelného, mýtus o tom, že se tahala o děti není až tak pravdivý, ve skutečnosti byla za "pomoc" babičky ráda. Podvědomý odpor k malým dětem pramení u ní z dětství. Jak jsem se výše zmínila, byla Alžběta senvdvičové dítě, které trpělo nedostatkem pozornosti, každý nově narozený sourozenec pro ni znamenal překážku a velkého konkurenta. Toto smýšlení si ponechala až do dospělosti, kdy měla sama vychovávat děti, avšak odpor v dětství přivlastněný jí v tom jaksi bránil, proto byla Žofii velmi vděčná, když vzala nad výchovou dětí ochranou ruku. Jedinou vyjímkou byla právě Marie Valerie, která tak zastávala místo nejmilejšího dítěte císařovny stejně jako kdysy její bratr Karel Theodor.
Je to další věc kterou si Alžběta přivedla z domova. Jak vidno tak mýtus o tom, že Alžbětu takovou jakou ji známe se všemi rozmary "vymodelovala" Sofie je opravdu jen mýtus. Všechno to co je pro Sisi typické si už sebou do Vídně přivezla.


Manželka Stefanie Belgická - životopis

1. července 2009 v 23:00 | Aneta |  Rudolfova rodina
Stefanie, budoucí manželka koruního prince Rudolfa, se narodila 21. května 1864 jako druhá dcera belgického krále Leopolda II. a královny Marie Henrietty, původem Habsburkovny z uherské větve rodu. Její rodiče si nikdy příliš nerozuměli, neboť Leopold byl čistě racionální člověk, kterého se děti bály, a Marie Henreitta bývala veselá a romantická dívka. Postupem času ale zřejmě ztratila své iluze a stala se z ní chladná a nepřístupná žena. Stefanie s Louisou (to byla její starší sestra) měly tvrdý režim. V létě vstávaly v pět, v zimě v šest hodin, okna do ložnice byla i při teplotách pod nulou dokořán. Voda na mytí občas zamrzala, dívky si samy stlaly i ukízely. Sladkosti, které si po obědě dopřávali rodiče, jim byly zapovězeny. Při sebemenším prohřešku následoval přísný trest, zavírání mezi dvojité dveře nevyjímaje. Díky zimě, která panovala v paláci, Stefanii často zábly prsty a v pozdějších letech, kdy už žila s manželem ve Vídni, se jí posmívali kvůli zčervenalým prstům. Stefanie měla kromě sestry Louisy (narozena 1858, provdá se za Philippa Sasko-Koburského) ještě bratra Leopolda (narozen 1859), který byl následníkem trůnu. Leopold byl miláčkem rodiny, když mu však bylo devět let, spadl při hře s plachetnicí do vody a dostal zápal plic, na který nakonec zemřel 22. ledna 1869. Tato rodinná tragédie krále Leopolda a Marii Henriettu zblížila a brzy vešlo ve známost, že královna čeká další dítě. V roce 1872 se dítě narodilo a byla to, k velkému Leopoldovu zklamání, dcera. Dostala jméno Clementina. Je s podivem, že se právě Clementina, jejíž narození bylo pro Leopolda nevýslovným zklamáním, stala jeho nejmilejší dcerou a později dokonce přebírala po otcově boku reprezentační povinnosti své matky. Louisa si stěžovala, že "… otec na ni vyplýtval všechny své otcovské city, které měl rozdělovat mezi tři dcery".

V březnu 1880 přijel do Bruselu rakouský korunní princ Rudolf, který si hledal nevěstu. Rudolf tehdy bezesporu patřil k nejžádanějším princům v Evropě, bohužel byl také velký sukničkář. Ale nastal čas, aby se konečně oženil. V úvahu tehdy přicházelo několik princezen, žádná se ale Rudolfovi nezamlouvala. Když navštívil belgického krále a uviděl Stefanii, rozhodl se, že ona je ta pravá. Stefanie rozhodně nebyla žádná kráska, byla spíš ještě dítě a měla sklon k albinismu, ale ze všech ostatních princezen byla zřejmě nejmenší zlo. 10. května 1881 se Stefanie za Rudolfa s velkou slávou provdala. Přijetí mladé nevěsty ke dvoru bylo chladné. Marie Festeticsová se o ní vyjádřila, že "… hezká je na ní jenom pleť, ale rozum jí, myslím, chybí." Stefaniina tchyně Alžběta ji posměšně nazývala "dromedárem." Svatební noc, na kterou později vzpomínala jako na nejotřesnější zážitek v životě, strávili novomanželé na zámku Laxenburg. Přesto bylo jejich manželství v prvních letech celkem šťastné, soudě podle romantických dopisů (oslovovali se Coco a Coceuse) a také podle dopisů, které Stefanie psala domů: "… báječně si rozumíme, jedním slovem, jsem šťastná." Na jaře 1883 již nebyla pochybnost, že je Stefanie v jiném stavu. Rudolf si samozřejmě přál syna, dědice. Jiná varianta se téměř nepřipouštěla, dokonce už bylo vybráno i jméno - Václav. Když přišla na svět dcera Alžběta (Erzsi), bylo to trochu zklamání, ale Stefanie byla přeci ještě hodně mladá a mohla mít další děti.

Jenže manželé se začali odcizovat, projevila se rozdílnost jejich povah. Rudolf, který se cítil nepochopen jak rodiči, tak vlastní ženou, sklouzl do špatné společnosti pijáků a prostitutek. Od jedné z nich se dokonce nakazil pohlavní chorobou. Tu pak přenesl i na svou ženu, která pak nemohla mít další děti. To znamenalo definitivní krach manželství a Rudolf dokonce jeden čas pomýšlel na rozvod. Tuto variantu však zamítl jeho otec (snad jediný u dvora, kdo měl Stefanii rád), se kterým se v poslední době Rudolf neustále dohadoval. Špatný zdravotní i duševní stav, a možná i něco víc, nakonec dohnal Rudolfa k myšlence na sebevraždu. Se svou mladou milenkou Mary Vetserovou se zastřelil 31. ledna 1889 na zámku Mayerling. Stefanii napsal dopis na rozloučenou, ve kterém připomíná, že je konečně zbavena jeho přítomnosti a ať se dobře stalá o malou Erzsi. Stefanie přišla nejen o manžela, ale také o možnost stát se císařovnou, což byla její celoživostní fascinace (sama později napsala knihu "Měla jsem být císařovnou").

Stefanie se rázem stala ve Vídni zbytečná a proto hodně cestovala. Vztahy s dcerou Erzsi nikdy nebyly nijak zvlášť dobré a bylo to čím dál tím horší. Erszi matce dávala za vinu otcovu smrt a nikdy jí neodpustila její sňatel s hrabětem Lónyayem, za kterého se vdala roku 1900. Byl to trochu nerovnorodý sňatek, ale manželství bylo velmi šťastné. Elémer a Stefanie žili na zámku Oroszvár, kde bývalá korunní princezna sepsala i své memoáry. Stefanii za to ostře odsuzovala její dcera, která si nakonec opatřila soudní zákaz jejich vydávání. Soudní rozepře měla Stefanie rovněž se svým otcem. Stefanie Belgická nakonec zemřela 23. srpna 1945. Hrabě Elémer Lónyay přežil svou milovanou manželku o necelý jeden rok.


Životopis

1. července 2009 v 16:38 | Aneta |  Rudolf
Korunní princ se narodil v roce 1858 na zámku Laxenburg u Vídně. Jako dítě byl citlivý a snad až příliš přemoudřelý, v mnohém podobný své matce, která ho však po celý život odmítala. V šesti letech byl, podle staré tradice, oddělen od své milované sestry Gisely a dostal vlastní dvůr. Novým vychovatelem se stal generálmajor Leopold Gondrecourt, který však sám neměl žádné děti a ani nebyl ženatý. Malého Rudolfa tento zlý muž bez charakteru budil ze spánku výstřely, prý aby se malý princ tolik nebál, jednou ho dokonce zavřel do ohrady a křičel na něj: "Utíkejte honem, běží na Vás divočák!". Tvrdá výchova se na Rudolfovi hodně podepsala. V roce 1865 si i Rudolfova matka všimla, že je chlapec bledý a věčně nemocný, začala se proto o jeho výchovu více zajímat. Brzy přišla na to, kdo je viníkem, a prosadila si pro Rudolfa nového vychovatele - laskavého hraběte Latoura, který byl Rudolfovým přítelem až do jeho smrti.

Mladý princ se zajímal o ornitologii a působil jako novinář v liberálních novinách "Neues Wiener Tagblatt". V roce 1881 se Rudolf oženil s belgickou princeznou Stefanií. Nebyla hezká a ani nijak zvlášť chytrá. Přesto bylo v prvních letech jejich manželství celkem šťastné, ale po narození dcery "Erzsi" v roce 1883 se na manželském nebi začaly definitivně stahovat mraky. Rudolf byl známý jako nenapravitelný sukničkář. Opravdu miloval snad jen prostitutku Mitzi Casparovou, které se svěřil se svým sebevražedným plánem jako první. Mitzi ale s dvojí sebevraždou nesouhlasila, Rudolfovi se naopak vysmála. Vše sice oznámila policii, tam ji ale nebral nikdo vážně. Dodnes se nepodařilo přesvědčivě objasnit, proč si korunní princ rozhodl vzít život. Příčin však bylo zřejmě několik - jeho otec mu vůbec nerozuměl, označil Rudolfovy vědecké práce za "žvatlání". Vztahy mezi otcem a synem se v posledních letech Rudolfova života nacházely hluboko pod bodem mrazu a František Josef dokonce nechal korunního prince sledovat tajnou policií. Také princův zdravotní stav se koncem 80. let prudce zhoršil. Rudolf se stal prý závislý na morfiu, které bral pro utišení bolesti. Veřejným tajemstvím bylo, že to přeháněl s alkoholem a hazardem.

Za pomoci své sestřenice, hraběnky Marie Larischové, se Rudolf seznámil s tehdy šestnáctiletou baronesou Mary Vetserovou, která byla odhodlaná udělat pro Rudolfa cokoli. Na zámku Mayerling dne 31. ledna 1889 zastřelil korunní princ nejprve ji a pak si sám pomocí zrcadla prostřelil hlavu. Zpráva o Rudolfově smrti dopadla na císařský dvůr jako bomba - nebyla to jen rodinná tragédie, Rudolf byl přeci také následník trůnu. František Josef si nechtěl připustit, že jeho syn - katolík - spáchal sebevraždu. Na veřejnost pronikaly nejrůznější verze o smrti lidmi oblíbeného korunního prince, nakonec však musel vídeňský dvůr s pravdou ven. O baronese Mary Vetserové se však mlčelo.