Životopis

2. června 2009 v 16:29 | Aneta |  František Josef I.

Syn arcivévody Františka Karla a bavorské princezny Žofie přišel na svět v srpnu 1830 ve Vídni. Byl oblíbeným vnukem starého císaře Františka a všichni v něm už od začátku spatřovali budoucího císaře. Narození Františka Josefa byla velká sláva, jelikož na první dítě si jeho rodiče museli počkat celých šest let. Budoucí císař byl vychován především k píli a zodpovědnosti. Už když byl dítě, projevoval se u něj jeho pověstný smysl pro pořádek - hračky musely být všechny přesně na svém místě. Celý život miloval František Josef armádu, hlavně vojenské přehlídky, nicméně nikdy žádnou pořádnou bitvu nevyhrál. V roce 1848 vypukla revoluce a celý dvůr musel uprchnout do Čech. Doposud měl moc ve svých rukou tajný vládní kabinet ve složení Metternich, Kolowrat a arcivévoda Ludvík. Císař Ferdinand byl vlastně jen politickou loutkou, sám by vládnout nikdy nedovedl. Všem bylo jasné, že obtížnou situaci může vyřešit jen jeho abdikace a nástup nového, schopnějšího panovníka. Ferdinand se však nechtěl koruny vzdát, jelikož byl přesvědčen o svém božském poslání, a proto ho museli přesvědčit pomocí jedné lsti. V olomouckém arcibiskupském paláci pracoval tehdy jistý lokaj, který byl prý k nerozeznání podobný od zemřelého císaře Františka (Ferdinandova otce). Oblékli mu uniformu, dali přes ní bílý plášť a v noci ho tajně nastrčili Ferdinandovi do pokoje. K překvapenému císaři pronesl hrobovým hlasem: "Ferdo, Ferdo, ty přece musíš abdikovat!". Druhý den ráno prý Ferdinand opravu abdikaci podepsal.

Jeho nástupcem se tedy stal teprve osmnáctiletý František Josef. Revoluce v Uhrách byla krvavě potlačena, mnoho lidí bylo popraveno a tak není divu, že si mladý císař moc sympatií nezískal. V roce 1853 ho dokonce Maďar János Libenyj napadl dýkou, atentát se však nezdařil. S Alžbětou, svou vlastní sestřenicí, se František Josef oženil v roce 1854. I když ji celý život miloval, bylo jejich manželství nešťastné. Jeho "andělská Sisi" byla stále na cestách a o manžela a děti se zajímala jen málo. Vláda Františka Josefa se částečně nesla ve znamení vojenských neúspěchů - během krymské války (1854-1856) si císař znepřátelil Rusko, po prohrané válce s Francií a Sardinií ztratilo Rakousko Lombardsko a pro prohrané válce s Pruskem (která skončila fiaskem u Hradce Králové) musel František Josef postoupit i poslední italskou provincii Benátsko. František Josef musel ustoupit i Maďarům, které podporovala jeho manželka, a v roce 1867 byl nucen souhlasit se vznikem dualismu. Říše teď měla dvě hlavní města i dva parlamenty. Tímto činem sice vyhověl Maďarům, ale ostatní národy monarchie se právem cítily být podvedené. Podobné vyrovnání s Čechy císař zamítl roku 1871.

Ani v soukromém životě se mu nedařilo lépe. Bratra Maxmiliána popravili v roce 1867 v Mexiku, syn Rudolf, který se s otcem rozcházel v názorech i povaze, spáchal sebevraždu. Císařovnu Alžbětu zavraždil italský anarchista a synovec František Ferdinand d'Este zahynul i se svou českou manželkou v Sarajevu. Právě smrt synovce - následníka trůnu - byla použita jako záminka k vypuknutí první světové války. Jejího konce se starý císař už nedožil. Zemřel ve Vídni v roce 1916 uprostřed bojů a svému prasynovci Karlovi předal už jen rozpadající se říši.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama