Báseň psaná 14 dní po svatbě

1. června 2009 v 14:52 | Aneta |  Básně

"Kéž bych nebyla opustila
stezku vedoucí k volnosti.
Ach, kéž jsem nikdy nezbloudila
na cestách pyšné marnosti!

Já procitla jsem ve vězení,
na rukou řetězů mám tíž.
Má touha roste k zešílení.
Proč, volnosti, se odvracíš?

Já probrala se z opilosti
jež ducha mého spoutala.
A proklínám v neplodné zlosti
den, kdy jsem volnost prohrála."



Jiný překlad téže básně:

"Ach, kdybych jen nesešla z cesty,
z té, co mě vedla k volnosti.
Ach, kdybych místo toho nezabloudila
na široké stezce marnosti.

Ve vězeňské cele mám svůj domov,
na rukou kdys volných mám okov,
roste touha, kterou neukojí nic.
Ó svobodo! Už pro mě nejsi víc!

Probouzím se ze sna přeluda,
kde duši svou jsem dala v plen
a marně proklínám, že svobodu
jsem prohrála a proklínám ten den."



Asi jiný, zkrácený překlad:

"Ach, kéž bych nikdy nezradila stezku,
jež by mi volnost přivedla.
Kéž by mě ani v světu lesku
ješitnost nikdy nesvedla!
Ocitla jsem se ve vězení,
a na rukou teď pouta mám."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama