Červen 2009

Vídeň

28. června 2009 v 16:32 | Aneta |  Vídeň

O Vídni se traduje, že je to jedno z nejhezčích měst v Evropě, která má eleganci v rytmu valčíku. Její historické centrum přenese vaši mysl do dob, kdy moc a sláva patřila Habsburkům. Díky moderním architektům restaurátorům město jenom vzkvétá a neztrácí ani kousek ze svého šarmu. Vídeň je nejmenší a zároveň jednou z devíti spolkových zemí Rakouska. Sídlí tu mnoho mezinárodních institucí. Je to také nejvíce navštěvované město v Rakousku, hlavní důvod jsou lákavá místa pro turisty a jednak se tu konají různé konference, kongresy a veletrhy, takže sem lidí přijíždějí v hojném množství i za obchodem. Městem protéká řeka Dunaj, která ho rozdělují na dvě části. Tzv. Staré město leží na jižní straně od řeky, tam se soustřeďují téměř veškeré pamětihodnosti oproti té druhé straně, kde vyrůstá především nová a moderní čtvrť. Přestože je Vídeň označována za vysoce konzervativní město, jistou kapku extravagance si tu také užijete. Vaše krátká dovolená vám sice nepostačí poznat veškerá zajímavá místa a seznámit se se všemi památkami, ale pro nás Čechy to není nedosažitelné město a s radostí se sem můžeme kdykoli vrátit. Spousty Čechů do Vídně míří i za nákupy, jelikož určité zboží se zde vyplatí koupit mnohem více než u nás.


Alle Fragen sind gestellt

28. června 2009 v 10:10 | Aneta |  Muzikál Elisabeth
Vídeň, 1992
Elisabeth - Pia Douwes
Lucheni - Ethan Freeman
r Tod - Uwe Kröger
Franz Joseph - Viktor Gernot
Sophie - Else Ludwig
Ludovika - Christa Wettstein
Max - Wolfgang Pampel



Vídeň, 2005
Elisabeth - Maya Hakvoort
Lucheni - Serkan Kaya
r Tod - Maté Kamaras
Franz Joseph - André Bauer
Sophie - Else Ludwig
Ludovika - Luzia Nistler
Max - Dennis Kozeluh



Essen
Elisabeth - Pia Douwes
Lucheni - Carsten Lepper
r Tod - Uwe Kröger
Franz Joseph - Michael Shawn Lewis
Sophie - Gabriele Ramm
Ludovika - Annika Bruhns
Max - Claus Dam

Text v Čj:
Všechny otázky jsou položeny
LUCHENI:
O půl sedmé večer ve vídeňském Augustinerkirche.
Zvláštní čas na sňatek, ale případný na tenhle 24. srpen 1854.
Velmi případný, porca miseria!
SVATEBNÍ HOSTÉ:
Všechny otázky jsou položeny
a všechny fráze nacvičeny.
Jsme poslední na světě,
ze kterého není úniku.
Neb všechny hříchy jsou zváženy,
ctnosti nastudovány
a všechny kletby řečeny
a všechna požehnání prozkoumána.
Ošklivost nás nepobuřuje,
krása se nám dávno zdá banální.
Dobré skutky nás nepoučily,
zlé skutky jsou nám ukradené.
Neb všechny zázraky se udály
a všechny hranice jsou zničeny.
Viděli jsme každý obraz,
všechny zvuky pro nás umřely.
Všechny otázky jsou položeny
a všechny šance rozdány.
Jsme poslední na světě,
který ustavičně myslí na svou sebevraždu.
A vše, vše, co se stalo,
nám pomáhá překonat čas.
Protože nás každá píseň obveseluje,
rádi tě vidíme hynout
Elisabeth...
Elisabeth.
RAUSCHER:
Jestli je to vaše vůle, pak odpovězte "ano"!
ELISABETH:
Ano!
Text v Nj:
Alle Fragen sind gestellt
LUCHENI:
Augustiner Kirche, halb sieben Uhr abends.
Merkwürdiger Zeit für Trauung, aber passend an diesen 24. April 1854.
Sehr passend, porca miseria!
HOCHZEITSGÄSTE:
Alle Fragen sind gestellt
und alle Phrasen eingeübt.
Wir sind die letzten einer Welt,
aus der es keinen Ausweg gibt.
Denn alle Sünden sind gewagt.
Die Tugenden sind einstudiert,
und alle Flüche sind gesagt,
und alle Segen revidiert.
Die Hässlichkeit empört uns nicht.
Die Schönheit scheint uns längst banal.
Die gute Tat belehrt uns nicht.
Die böse Tat ist uns egal.
Denn alle Wunder sind geschehn
und alle Grenzen sind zerstört.
Wir haben jedes Bild gesehn,
uns alle Klänge totgehört.
Alle Fragen sind gestellt,
und alle Chancen sind verschenkt.
Wir sind die Letzten einer Welt,
die stets an ihren Selbstmord denkt.
Und alles, alles was passiert,
hilft uns, die Zeit zu überstehn.
Weil jedes Leid uns delektiert,
sehn wir dich gerne untergehn
Elisabeth...
Elisabeth.
RAUSCHER:
Wenn das Euer Wille ist, so antwortet mit Ja!
ELISABETH:
Ja!

Texty z vídeňské verze - 2005


Klobouk nošený v období smutku

28. června 2009 v 9:47 | Aneta |  Její krása

Důležitým doplňkem byl klobouk. Císařovnina čelenka ozdobená květinami, rafiemi a peřím volavky je jedním z nejkrásnějších příslušenství, které patřily k její podpoře smutku.

Video

25. června 2009 v 11:49 | Aneta |  Vzpomínka na Alžbětu
Přidávám video s obrázky a fotkami zachycující Sisi od dětství až po její smrt.


I takhle císařovna vypadala

24. června 2009 v 19:04 | Aneta |  Její krása
Císař František Josef psal z Budína 14. února 1891 o císařovně své přítelkyni Kateřině Schrattové:
"A mám Vám povědět, že si z Mnichova přivezla velmi nepříjemnou vyrážku na obličeji, zvláště na nose a na krku, moc to pálí a svědí a v noci proto nemůže spát. Protože se to v posledních dnech hodně zhoršilo, pozvala z Vídně dr. Kaposiho, který včera přijel a naordinoval jí nějakou mast. Císařovna je tím teď namazaná, kromě toho poprášená bílým práškem a pod nosem a přes tvář má obvaz. Dovedete si představit, jak vypadá. Kéž by to brzy pomohlo, máme pořádat i obědy pro dámy a uspořádat velký raut, ale to není možné, dokud je císařovna tak zohyzděná."

No, nevím jak vám, ale mně dělá docela problém si takhle "nejkrásnější ženu své doby" představit, i když vím, že v pokročilém věku jí příliš z krásy nezbylo a zároveň, že něco podobného se může přihodit komukoliv. Spíše si dovedu představit, jak se tím Alžběta, tak pečující o svou krásu, trápila.

Nichts ist schwer

22. června 2009 v 16:13 | Aneta |  Muzikál Elisabeth
Vídeň, 2005
Elisabeth - Maya Hakvoort
Franz Joseph - André Bauer


Vídeň, 1992
Elisabeth - Pia Douwes
Franz Joseph - Viktor Gernot
přibližně od 4:00


Berlín, 2008
Elisabeth - Annemike van Dam
Franz Joseph - Markus Pol



Essen
Elisabeth - Pia Douwes
Franz Joseph - Michael Shawn Lewis



Text v Čj:
Nic není těžké
FRANZ-JOSEPH:
Jedno musíš vědět,
císař není nikdy jen sám pro sebe.
Žít se mnou pro tebe často nebude lehké.
ELISABETH:
To co ostatní považují za důležité,
neznamená pro mě nic.
FRANZ-JOSEPH:
Mnoho se změní...
ELISABETH:
Ale mám tebe!
ELISABETH, FRANZ-JOSEPH:
Nic není těžké,
dokud budeš se mnou.
Když tě mám, neexistuje nic,
co by se nedalo snést.
Když někdy ztratím svou odvahu,
u tebe ji opět naleznu.
Nic mi nechybí,
jen když jsi se mnou.
FRANZ-JOSEPH:
Pod jařmem mnoha povinností
zanikne mnoho snů...
ELISABETH:
Ale náš sen s námi zůstává!
FRANZ-JOSEPH:
Nejsme jako ostatní,
ke štěstí zrození.
ELISABETH:
Přece pro sebe navzájem!
FRANZ-JOSEPH, ELISABETH:
Brzy budeš vidět
život mýma očima.
A každý den mi o trochu
víc rozumět...
FRANZ-JOSEPH:
Tady, vezmi si tenhle náhrdelník...
na znamení, že jsi nyní se mnou.
ELISABETH:
Jak drahocenný!
FRANZ-JOSEPH:
Miluji tě... Potřebuji tě!
ELISABETH:
Jak těžký je ten náhrdelník...
ELISABETH, FRANZ-JOSEPH:
Když někdy ztratím svou odvahu,
u tebe ji opět naleznu.
Nic mi nechybí,
jen když jsi se mnou.
Miluji tě, potřebuji tě,
nikdy mě nenechávej samotného/samotnou!

Text v Nj:
Nichts ist schwer
FRANZ JOSEPH:
Eins musst du wissen,
ein Kaiser ist nie für sich allein.
Mit mir zu leben, wird oft nicht einfach für dich sein.
ELISABETH:
Was andre wichtig finden,
zählt nicht für mich.
FRANZ JOSEPH:
Vieles wird sich ändern...
ELISABETH:
Doch ich hab' ja dich!
ELISABETH, FRANZ JOSEPH:
Nichts ist schwer,
solang du bei mir bist.
Wenn ich dich hab', gibt es nichts,
was unerträglich ist.
Wenn ich meinen Mut mal verlier,
finde ich ihn wieder bei dir.
Es fehlt mir nichts,
wenn du nur bei mir bist.
FRANZ JOSEPH:
Im Joch der vielen Pflichten
geht mancher Traum verlor'n...
ELISABETH:
Doch unser Traum bleibt nah!
FRANZ JOSEPH:
Wir sind nicht wie die andern
zum Glücklichsein gebor'n.
ELISABETH:
Doch füreinander da!
ELISABETH, FRANZ JOSEPH:
Du wirst das Leben bald
durch meine Augen sehn.
Und jeden Tag mich ein wenig
mehr verstehn...
FRANZ JOSEPH:
Hier nimm diese Kette...
als Zeichen, dass du nun bei mir bist.
ELISABETH:
Wie kostbar!
FRANZ JOSEPH:
Ich lieb dich... Ich brauch dich!
ELISABETH:
Wie schwer die Kette ist...
ELISABETH, FRANZ JOSEPH:
Wenn ich meinen Mut mal verlier,
finde ich ihn wieder bei dir.
Es fehlt mir nichts,
wenn du nur bei mir bist.
Ich lieb dich. Ich brauch dich,
Lass mich nie allein!

Texty z vídeňské verze 2005


Ludvík II. Bavorský - životopis

20. června 2009 v 15:15 | Aneta |  Další příbuzní

Pozdější bavorský král Ludvík II. se narodil 25. srpna 1845 v zámku Nymphenburg v Mnichově jako první dítě korunního prince Maxmiliána a jeho ženy pruské princezny Marie. Říká se, že se dítě narodilo o jeden až dva dny dříve, ale vše se drželo v tajnosti na prosbu jeho dědečka krále Ludvíka I., který se narodil právě 25. srpna. A tak oficiálně měl Ludvík II. uvedeno stejné datum narození jako jeho dědeček, tedy 25. srpna. O tři roky později, r. 1848, se narodil Ludvíkův bratr princ Otto. V r. 1871 ale Otto onemocněl psychickou chorobou a byl "hospitalizován" na zámku Fürstenried poblíž Mnichova, a to až do své smrti v r. 1916. Ludvík II. byl krátce po svém narození převezen na zámek Hohenschwangau, kde strávil většinu svého dětství a mládí. Ludvík II. byl měřil 192 cm a byl na svou dobu hodně vysoký. Byl to velmi hezký mladý muž, který v lidech zanechával hluboký dojem - pochopitelně působil zejména na ženy.
Po třicítce ale začal Ludvík tloustnout a tloustnout. Příčinou nebylo gurmánství, ale panická hrůza ze zubaře. Měl velmi špatné zuby a málokdy je používal. Na konci života už mu zůstalo jen několik málo zdravých zubů a Ludvík se živil měkkou značně kalorickou stravou, zejména nejrůznějšími kašemi a pudinkem. Ludvík II. nastoupil na trůn jako 18-letý mladík v r. 1864, ale již od počátku bylo zřejmé, že o reálné panování nemá zájem. Pokud mohl, dával přednost divadelním představením a rád se nechal unášet fantastickými představami, ve kterých vystupoval po boku již dávno zemřelých panovníků. Tyto iluze a vidiny se prolínaly do jeho života ve stále větší míře a na konci života mu zřejmě čas od času nedovolily přesně rozpoznat fantazii od reality.
V r. 1870, když vypukla prusko-francouzská válka, Ludvík II. rozhodně nechtěl táhnout společně s Prusy do Francie, která byla odvěkým spojencem Bavorska. Ludvík II. byl ale před r. 1870 neskutečně zadlužen. Jenže krátce před prusko-francouzskou válkou zaplatil kancléř Otto von Bismarc všechny Ludvíkovy dluhy a Bavorsko se muselo s Pruskem spojit. O rok později pak Ludvík II. přihlížel tomu, jak Bismarc provolal v Zrcadlovém sále zámku Versailles pruského krále a Ludvíkova bratrance, ovšem ne příliš milovaného, Viléma I. celoněmeckým císařem. V té době ale už Ludvík II. trpěl často nespavostí, hodně cestoval a ještě více pil, prý až 10 lahví šampaňského denně. V posledních letech svého života se Ludvík II. zabýval už jen plány na stavby dalších hradů a zámků.
Kolem r. 1886 vydal Ludvík II. svému ministrovi financí příkaz prodat Bavorské království a koupit někde v tropických krajinách novou zemi. To již bylo na bavorskou vládu příliš. Ministři se sešli a jednohlasně provolali krále nesvéprávným. 10. června 1886 byl Ludvík II. zbaven trůnu. Byl zatčen a ze svého zámku Neuschwanstein byl eskortován do malého zámečku Berg u Starnberského jezera. O dva dny později, 12. června, se Ludvík II. vydal se svým osobním lékařem von Guddenem na procházku k jezeru. Když se ale do večeře nevrátili, služebnictvo a policie se je vydala hledat. Našli oba mrtvé, nejdříve von Guddena a později také krále. Ani jednoho se již nepodařilo zachránit. Dodnes se neví, jak vlastně král Ludvík II. zemřel, zda zvolil dobrovolně smrt v jezeře utopením nebo zda byl odpraven násilím. Ludvík, přesto že byl krátce zasnouben, se nikdy neoženil a neměl ani dědice.


Sisi, Sissi nebo Lisi?

20. června 2009 v 14:59 | Aneta |  Zajímavosti týkající se Alžběty

Pan Paul Heinemann z bavorského městečka u Starnbergského jezera má velkou vášeň pro vše co souvisí s Alžbětou, princeznou Bavorskou, která se v roce 1854 stala rakoskou císařovnou.
Shromažďuje knihy, dopisy a různé předměty vztahující se k jeho "mýtu". Se svou ženou, která podporuje jeho koníček, provozuje malé soukromé muzeum Sissi nacházející se v rekonstruované čekárně starého nádraží Possenhofen, kdysi vyhrazeného pro vévodskou rodinu pro přesun z mnichovského paláce na hrad u jezera.
Při přiléžitosti stého výročí Alžbětiny smrti (1998) pan Heinemann, využívající znalosti o Alžbětě, podporuje články německého tisku, že Alžběta Bavorská, známá jako Sisi nebo Sissi, byla ve skutečnosti nazývána Lisi. Tímto způsobem byla podepsána v důvěrné koresponci, od které pan Hienemann vlastní některé originály.
Takže "Lisi", nikoli "Sisi" nebo "Sissi" jak je všude citováno.
"Lisi" je zdrobnělina z Elisabeth a zdá se, že vznikla chyba, když byla "Sisi" vykládána se "S" místo "L", s nímž je láska rakouského císaře Františka Josefa podepsána.
Navštivte malé muzeum pana Heinemanna a prohlédněte si kopie dopisů podepsané tímto podpisem který, jak se zdá dává jeho teorii za pravdu.

V rozporu s tímto je stanovisko Brigitte Hamannové. Tvrdí, že jediný, kdo by mohl volat "Lisy" byl její otec, vévoda Max Bavorský, jako je v dopise adresovaném jemu a podepsaném tímto způsobem. Matka, setry a bratři ji obvykle nazývali "Sisi" (pouze s jedním "s").
Hamannová tvrdí, že s největší pravděpodobností muzeum u Starnbergského jezera vyvolalo tuto diskuzi v novinách pro reklamu.

Jméno "Sissi" (se dvěma "s") se mezinárodně objevuje od poloviny 50. let po promítání přislazeného historického filmu vídeňského režiséra Ernsta Marischky s nezapomenutelnou Romy Schneiderovou v hlavní roli.

Nicméně, proti předchozí teorii je pamětní deska, umístěná na vévodský palác v Mnichově na Ludwigstrasse 13, připomínající narození Alžběty používající ještě další zdrobnělinu - "Sissy" - s dvojitým "s" a dokonce s "y" na konci - která byla použivána členy rodiny princeznou Theresou Bavorskou a hraběnkou Marií Larischovou.


Anketa - zaměření blogu

18. června 2009 v 15:15 | Aneta |  O blogu
Rozhodla jsem se vytvořit anketu, abych zjistila, na co bych měla blog prozatím zaměřit. Jestli mám přidávat více obrázků, textů, zda se mám více zaměřit na filmy, popř. muzikály, nebo jestli se mám více věnovat Alžbětině rodině.
Svůj názor samozřejmě můžete vyjádřit prostřednictvím ankety, ale můžete napsat i do komentářů.

Anketa se objeví po rozkliknutí článku.


So wie man denkt, so kommt es nie

17. června 2009 v 17:42 | Aneta |  Muzikál Elisabeth
Vídeň 2005
Lucheni - Serkan Kaya
Franz Joseph - Andé Bauer
Ludovika - Luzia Nistler
Sophie - Else Ludwig
Elisabeth - Maya Hakvoort
přibližně od 4:50


Essen
Luigi Lucheni - Alex Melcher
Franz Joseph - André Bauer
Ludovika - Franziska Forster
Sophie - Sabine Maria Reiß
Elisabeth - Maike Boerdam


Berlín, 2008
Lucheni - Bruno Grassini
Elisabeth - Annemieke Van Dam
Franz joseph - Markus Pol
Ludovika - Maike Katrin Schmidt
Sophie - Christa Wettstein


Vídeň, 1992
Lucheni - Ethan Freeman
Franz Joseph - Viktor Gernot
Ludovika - Christa Wettstein
Sophie - Else Ludwig
Elisabeth - Pia Douwes


Text v Čj:
Tak jak si to představujeme, se to nikdy nesplní
LUCHENI:
Srpen roku 1853 před vilou Eltz v Bad Ischlu.
Rakouský císař se setkává s princeznou z bavorského rodu.
Proč? Matky to tak chtěly. Naplánovaly rendez-vous
daleko od Vídně na úpatí Alp.
Perche non? Léto v lázních za jednu cestu stojí,
srdce je tak plné naděje.
Sophie obeznámila svou sestru s věcí velmi dobře,
ale ta nepřijíždí, jak by měla -
SOPHIE:
Proč přijíždíte až teď?
LUDOVIKA:
Počasí nás zadrželo!
Potřebujeme trochu klidu...
SOPHIE:
Jak to myslíš? Císař vás očekával už o čtvrté -
LUDOVIKA:
Co?
HELENE:
Už?
SOPHIE:
Jak to Helene vypadá!?
LUDOVIKA:
Max se omlouvá...
Ale vzala jsem s sebou Sisi.
SOPHIE:
Ty šaty jsou naprosto nemožné!
Ohavný účes!
HELENE:
Převleču se!
SOPHIE:
To už nelze!
Císař se nenechává čekat!
LUCHENI:
K čemu plán, byť tak vychytralý,
vždy zůstává pouhou teorií.
A jen jedno člověk ví přesně:
Jak si to naplánujeme a promyslíme,
tak se to nikdy nesplní!
Attenzione, signore.
Jak si to naplánujeme a promyslíme,
tak se to nikdy nesplní!
Matky se spolu baví,
mladý císař mlčí.
Kandidátka na vdávání se potí.
Věc se zkomplikuje,
neboť teď císař ukáže,
že má osobnost.
SOPHIE:
Nyní nám, Franz-Josefe,
řekni, jak se ti líbí...
FRANZ-JOSEPH:
Kdo?
SOPHIE:
Tvá půvabná sestřenice.
FRANZ-JOSEPH:
Jako čerstvá mandle,
která se právě rozskočila.
SOPHIE:
To je skoro poezie!
FRANZ-JOSEPH:
Má tak krásné, měkké oči...
a rty červené jako jahody.
SOPHIE:
A řádnou pánev!
LUDOVIKA:
Tak?
FRANZ-JOSEPH:
Dnes večer na plese budu tancovat...
SOPHIE:
Ano?
FRANZ-JOSEPH:
...jen s ní!
LUDOVIKA:
Líbí se mu!
SOPHIE:
Nu tak ji pozvi...
Vstaň. Jdi za ní!
Vezmi ji do náručí!
LUDOVIKA:
Co?
SOPHIE:
Tahle?!
LUCHENI:
K čemu plán, byť tak vychytralý,
vždy zůstává pouhou teorií.
A jen jedno člověk ví přesně:
Jak si to naplánujeme a promyslíme,
tak se to nikdy nesplní!
HELENE:
Tři roky zkoušení,
drcení francouzštiny,
studování manýrů...
SOPHIE, LUDOVIKA, HELENE:
Tři roky napomínání,
výchovy a plánování.
Všechno... k ničemu!
Všechno k ničemu!
ELISABETH, SOPHIE, FRANZ-JOSEPH, LUDOVIKA, HELENE, LUCHENI:
K čemu plán, byť tak vychytralý,
vždy zůstává pouhou teorií.
A jen jedno člověk ví přesně:
Jak si to naplánujeme a promyslíme,
tak se to nikdy nesplní!
LUCHENI:
A jen jedno člověk ví přesně:
Jak si to naplánujeme a promyslíme,
tak se to nikdy nesplní!
Text v Nj:
So wie man denkt, so kommt es nie
LUCHENI:
August 1853 vor dem Villa Eltz in Bad Ischl.
Der Kaiser von Österreich trifft eine principessa contadina aus dem Bauernadel.
Warum? Die Mütter wollen es so. Sie haben ein Rendezvous geplant,
weitab von Wien am Fuße der Alpen...
Perque non? Ein Sommer in Bad Ischl ist immer eine Reise wert,
und das Herz so hoffnungsvoll.
Sophie hat ihrer Schwester die Sache gut erklärt,
doch sie läuft nicht, wie sie soll -
SOPHIE:
Warum kommt ihr erst jetzt?
LUDOVIKA:
Ein Wetter hielt uns auf!
Wir brauchen jetzt ein wenig Ruhe...
SOPHIE:
Wo denkst du hin?
Der Kaiser erwartet euch um vier -
LUDOVIKA:
Was?
HELENE:
Schon?
SOPHIE:
Wie sieht Helene aus?
LUDOVIKA:
Max lässt sich entschuldigen...
Doch ich hab' Sisi mitgebracht.
SOPHIE:
Das Kleid ist ganz unmöglich!
Scheußlich die Frisur!
HELENE:
Ich zieh mich um!
SOPHIE:
Das geht nicht mehr!
Einen Kaiser lässt man nicht warten!
LUCHENI:
Was nützt ein Plan - ist er auch noch so schlau?!
Er bleibt doch immer Theorie.
Und nur das eine weiß man ganz genau:
So wie man plant und denkt,
so kommt es nie!
Que bel progettto. Serebe bello cosi.
Ma Attenzione, signore e signori.
So wie man plant und denkt,
so kommt es nie!
LUCHENI:
Die Mütter sind gesprächig,
der junge Kaiser schweigt.
Die Heiratskandidatin schwitzt.
Die Sache wird genierlich,
weil jetzt der Kaiser zeigt,
dass er Eigensinn besitzt.
SOPHIE:
Nun, Franz,
sag rundheraus, wie sie dir gefällt...
FRANZ JOSEPH:
Wer?
SOPHIE:
Deine reizende Cousine.
FRANZ JOSEPH:
Wie eine frische Mandel,
die grad zerspringt.
LUDOVIKA:
Das ist ja beinahe Poesie!
FRANZ JOSEPH:
Sie hat so liebe, sanfte Augen...
und Lippen rot wie Erdbeeren.
SOPHIE (gleichzeitig):
Und ein ordentliches Becken!
LUDOVIKA:
So?
FRANZ JOSEPH:
Auf dem Ball heut abend tanz ich...
SOPHIE:
Ja?
FRANZ JOSEPH:
nur mit ihr!
LUDOVIKA:
Er mag sie!
SOPHIE:
Nun, dann lad' sie ein...
Steh auf! Geh zu ihr!
Nimm sie in den Arm!
LUDOVIKA:
Wie?
SOPHIE:
Die?!
LUCHENI:
Was nützt ein Plan - ist er auch noch so schlau?!
Er bleibt doch immer Theorie.
Und nur das eine weiß man ganz genau:
So wie man plant und denkt,
so kommt es nie!
HELENE:
Drei Jahre probiert,
französisch parliert,
Manieren einstudiert.
HELENE, SOPHIE, LUDOVIKA:
Drei Jahre Ermahnung,
Erziehung und Planung.
Alles... umsonst!
Alles umsonst!
ELISABETH, HELENE, FRANZ JOSEPH, SOPHIE, LUDOVIKA, LUCHENI:
Was nützt ein Plan - ist er auch noch so schlau!?
Er bleibt doch immer Theorie.
Und nur das eine weiß man ganz genau:
So wie man plant und denkt,
so kommt es nie!
LUCHENI:
Und nur das eine weiß man ganz genau:
So wie man plant und denkt,
so kommt es nie!

Texty z vídeňské verze 2005


Obrazy Alžběty se psy

16. června 2009 v 12:01 | Aneta |  Obrazy
Anton Romako, 1883

Šperky v období smutku

16. června 2009 v 11:56 | Aneta |  Její krása

Přes všechnu přísnost v nošení smutku, který císařovna nepřestela nosit po tragické smrti svého syna Rudolfa, přikládá Alžběta nadále význam stylovým doplňkům. Jednodušším a střízlivějším, více přizpůsobeným smutečnímu nošení šperků za těchto okolností. Vyhýbá se nošení zlatých šperků a barevných kamenů, místo toho preferuje takzvané jet, řadu šperků z leštěného hnědého uhlí. Lesklé a matné černé šperky z tohoto materiálu vhodně zdůraznily zdrženlivý postoj při smutku. Často nosila i černé perly, šperky ze dřeva nebo skla.


Jedem gibt er das Seine

15. června 2009 v 15:28 | Aneta |  Muzikál Elisabeth

Tak už mám i německou verzi

Vídeň 2005
Lucheni - Serkan Kaya
Sophie - Else Ludwig
Franz Joseph - André Bauer


Co o Alžbětě vypovídá její podpis?

14. června 2009 v 14:02 | Aneta |  Zajímavosti týkající se Alžběty
Tento článek mě velmi zaujal...
Co o Alžbětě vypovídá její podpis?
Na první pohled nás zarazí počátečná písmeno, které i když se čte jako S tváří se jako L .Na tom by nebylo nic tak zvláštního Lisi, je domácká odvozenina jména Elisabeth tento fakt však není pro nás tak podstatný, jako to, že toto počáteční písmeno je vyšší než je standart, což je znak určité rádobypanovačnosti a majetnictví. Jak již víme, Alžběta tento rozmar skutečně měla. Ať už se jednalo o dvorní dámy či o jejího manžela, nejmladší dceru, kavalíry, kteří se jí dvořili, ke všem se chovala tak, jakoby jí patřili, což je vidět i na tom, jak se ono dejme tomu S tlačí na ostatní písmenka. Dále si povšimněme na sklon písma, který dokazuje Alžbětinu citovou nevyrovnanost. Obecně platí že čím písmo tvoří ostřejší úhel, tím je pisatel impulsivnější, vznětlivější.
Sisi písmena na sebe nevázala, to dokazovalo určitou nerozhodnost. Jakoby jim chtěla nechat prostor, volnost po které tak sama toužila i když jak víme jí měla celkem dosti. Podíváme -li se na prostřední "s" zjistíme že spíše vhledem k oběma "i" leží, vlastně celkově podpis působí poněkud neupravěne a svědčí tak o Alžbětině nestálosti, navíc právě toto "s" jde jakoby do sebe a neznačuje Alžbětinu introvertnost a schovávání se před světem.
Jako poslední znak podpisu probereme ono podtržení, jak vidno je tam zcela zbytečně, neboť nenavazuje na žádné písmeno. Toto podtržení spíše podtrhuje Sisin egoismus, jakoby chtěla tím naznačit že jen ona je tady ta důležitá, navíc toto pukrle okrasné něco vypovídá o její marnivosti, nepraktičnosti, ježto se u ní často objevovali.
Vrátime -li se k oběma "i" spatříme, že interpunkce je položena vysoko nad písmena, je to znak Alžbětina šplhání do oblak, jakoby chtěla být vysoko nad všemi.
Ve své podstatě odpovídá císařovnino písmo jejímu charakteru, je to důkaz toho, že naše písmo o nás leccos může vypovědět.

Schwarzer Prinz

9. června 2009 v 18:15 | Aneta |  Muzikál Elisabeth
Essen, 2001
Elisabeth - Pia Douwes
r Tod - Uwe Kröger
Lucheni - Carsten Lepper


Vídeň, 2005
Elisabeth - Maya Hakvoort
r Tod - Maté Kamaras
Lucheni - Serkan Kaya




Vídeň, 1992
Elisabeth - Pia Douwes
r Tod - Uwe Kröger
Lucheni - Ethan Freeman


Vídeň, 1998
Elisabeth - Maya Hakvoort
r Tod - Felix Martin
Lucheni - Thomas Borchert



Text v Čj:
Černý princ
ELISABETH:
Kam jdeš, černý princi,
proč tu nezůstaneš?
Cítila jsem se dobře v tvém náručí.
Cítím touhu se od všeho osvobodit,
jako černý ptáček,
pyšný a sám.
Ano, vím, ty jsi Smrt
a všichni se tě bojí...
ELISABETHINA TETA:
Fantazíruje...
ELISABETH:
Ale já na tebe myslím,
ať dělám cokoliv.
LUDOVIČIN ŠVAGR:
Mluví jako její otec!
ELISABETH:
Snít, psát básně nebo
jet na koni s větrem o závod...
GUVERNANTKA:
Má horečku!
ELISABETH:
Nikdo mi nerozumí tak jako ty.
LUDOVIKA:
Už je dobře, Sisi.
Teď si nejdřív lehneš do postele.
Leonarde, pošlete pro doktora!

Text v Nj:
Schwarzer Prinz
ELISABETH:
Wohin gehst du, schwarzer Prinz?
Warum bleibst du nicht hier?
Ich hab mich in deinen Armen wohlgefühlt.
Ich spürte eine Sehnsucht mich von allem zu befrein,
wie ein schwarzer Vogel
stolz und allein.
Ja, ich weiß, du bist der Tod
und alle fürchten dich...
ELISABETHS TANTE:
Sie phantasiert...
ELISABETH:
Doch ich denk an dich,
was immer ich auch tu.
EIN SCHWAGER LUDOVIKAS:
Sie redet wie ihr Vater!
ELISABETH:
Träumen und Gedichte schreiben
oder reiten mit dem Wind...
GOUVERNANTE:
Sie fiebert!
ELISABETH:
Niemand versteht mich so wie du!
LUDOVIKA:
Ist schon gut, Sisi.
Du legst dich jetzt erst mal ins Bett.
Leonard, schicken Sie nach dem Doktor!

Texty jsou z vídeňské verze, rok 2005



Báseň vzdávající hold přírodě

9. června 2009 v 15:13 | Aneta |  Básně

Vše je na světě pomíjívé,
prázdné jsou o věrnosti řeči.
Na věky věrná a vznešená,
jsi jenom ty přírodo mocná!
Šťasten, kdo k tobě se vždy kloní,
ten nepozná bolest zklamání.
Za věrnost tvou a balzám tvůj
já všechno ráda vyměním.

Sebeovládání

9. června 2009 v 15:11 | Aneta |  Básně

Sebe omezovat měla bych?
Jaký zisk bych z toho měla?
Kdo poražený by potom vzdych?
Když bych se jako vítězka skvěla?
Je to loupežník šílený
kdo věří, že zbohatne v lese,
A tam na sebe celé dny
číhá a potom okrade se.

Neklidná

9. června 2009 v 15:10 | Aneta |  Básně

Velké přání většímu ustupuje,
však do srdce klid nepřichází.
A kdo přesto své štěstí dosahuje,
tomu pak ihned zase schází.